Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.


Váš prohlížeč není podporovaný - stránky se nemusí zobrazit správně. Použijte podporovaný prohlížeč.
 

reklama

79 fotek, 20.9.2012, 177 zobrazení, 226 komentářů | cestování, lidé, města
Canterbury je město ve východním Kentu na jihovýchodě Anglie a je sídlem Canterburského arcibiskupství, a primase Anglikánské církve.

Canterburská katedrála je jednou z nejstarších a nejznámějších dochovaných křesťanských staveb v Anglii a je součástí světového dědictví. Je také katedrálou Arcibiskupa canterburského, vedoucího představitele Anglikánské církve. Její formální označení zní Katedrála a metropolitní kostel Ježíše Krista v Canterbury (Cathedral and Metropolitical Church of Christ at Canterbury).
Prvním arcibiskupem byl Augustin z Canterbury, původně opat opatství Svatého Ondřeje v Římě. Roku 597 byl vyslán papežem Řehořem Velikým na misii do anglosaské Anglie. Augustin založil katedrálu roku 602 a věnoval ji Ježíši Kristovi.
84 fotek, 22.9.2012, 205 zobrazení, 181 komentářů | cestování, lidé, města
Oficiální název londýnského Toweru (angl. Tower of London) je Palác a pevnost Jejího Veličenstva, Tower of London (Her Majesty's Palace and Fortress, The Tower of London), ačkoli posledním králem, který ho používal jako palác byl král Jakub I. (1566 – 1625). Bílá tvrz (White Tower), čtvercová budova s vížkou na každém rohu, která dala této pevnosti jméno, je uprostřed komplexů budov u řeky Temže v Londýně, sloužila jako pevnost, zbrojnice, pokladnice, mincovna, palác, místo poprav, observatoř, útočiště a vězení především pro vězně z vyšších vrstev. Poslední příklad použití dal vzniknout rčení poslat do Toweru což znamená uvěznit. Alžběta I. zde byla vězněna v době vlády její sestry Marie, naposledy byl Tower použit jako vězení v době Druhé světové války pro Rudolfa Hesse.
V současnosti je Tower hlavně turistickou atrakcí. Mimo vlastní budovy je možno zhlédnout i britské korunovační klenoty, kolekci brnění z královské sbírky a zbytky hradeb opevnění z doby římské správy.

Katedrála svatého Pavla je katedrála stojící na Ludgate Hill v Londýnském obvodu City a sídlo Arcibiskupa londýnského. Současná stavba pochází ze 17. století a je všeobecně považována za pátou katedrálu svatého Pavla.
Uvnitř katedrály jsou plakety, sochy a památníky věnované širokému spektru osobností. Hlavní část je věnovaná členům britské armády. V jižní příčné a severní boční chrámové lodi se nacházejí speciální památníky věnované lordu Nelsonovi a vévodovi z Wellingtonu. Velká část památníků je věnovaná známým básníkům, malířům duchovním a obyvatelům místní farnosti. Britská královská rodina využívá pro své významné svatby, pohřby a jiné církevní obřady Westminsterské opatství, ale v katedrále svatého Pavla se konal královský sňatek prince Charlese a Diany Spencerové.
V roce 2001 se v katedrále svatého Pavla konaly smuteční obřady připomínající oběti Teroristických útoků 11. září 2001 za účasti členů královské rodiny a velvyslance Spojených států amerických Williama Farishe.
Uvnitř katedrály jsou plakety, sochy a památníky věnované širokému spektru osobností.
30 fotek, 19.9.2012, 165 zobrazení, 186 komentářů | architektura, cestování, města
Londýnské oko, anglicky London Eye (dřívější oficiální označení British Airways London Eye, někdy také označováno Millennium Wheel, tedy Kolo tisíciletí) je největší vyhlídkové kolo na světě od roku 1999. Je vysoké 135 m a stojí na západním okraji Jubilee Gardens na jižním nábřeží řeky Temže v Londýnském obvodu Lambeth mezi Westminsterským a Hungerfordským mostem.

Autory návrhu kola byli architekti David Marks, Jule Barfieldová, Malcolm Cook, Mark Sparrowhawk, Steven Chilton a Nic Bailey. Britové vytvořili hlavní otáčecí část, konstrukce vlastního kola vznikla v Holandsku, hřídel a náboj kola byla vyrobena v České republice, ložisko, na kterém se kolo otáčí, bylo vyrobeno v Německu, kabiny pro cestující vznikly ve Francii a lana jsou z Itálie.
Zajímavostí pro našince je, že všechny části již prošly rekonstrukcí, pouze hřídel vyrobená v České republice je původní.

Kolo nese 32 klimatizovaných kabinek pro cestující, uchycených na vnějším kruhu kola. Rychlost pohybu kabin je 0,26 m/s (asi 0,9 km/hod) takže jedna otáčka trvá asi 30 minut.
123 fotek, 19.9.2012, 198 zobrazení, 274 komentářů | architektura, cestování, města
Poznávací zájezd do Londýna a okolí - 1.den
75 fotek, 24.10.2012, 301 zobrazení, 455 komentářů | cestování, krajina, lidé, příroda
26 fotek, 3.2.2013, 208 zobrazení, 217 komentářů | cestování, krajina
121 fotek, 27.1.2013, 416 zobrazení, 323 komentářů | krajina, příroda, rodina-přátelé
Brtnické ledopády byly popsány již v mnoha jiných galeriích - jsou úžasné, stojí za to je navštívit. Okruh od infocentra z Brtníků po zelené značce k Turistickému mostu a zpátky podél Vlčího potoka byl dlouhý asi 10km a trval nám i s focením a občerstvováním z vlastních zásob skoro 5 hodin.
Snížená kvalita fotek je způsobena nastavováním vyšší citlivosti, foceno z ruky při malé intenzitě světla. Doporučuji stativ a více času.
PF 2013  0
2 fotky, březen 2011 až prosinec 2012, 233 zobrazení, 27 komentářů
Krásné vánoce,do nového roku hodně štěstí, zdraví a dobrého světla všem rajčákům, návštěvníkům, komentátorům a spřízněným duším přeje Petr s rodinou (fishbury)
53 fotek, prosinec 2010 až listopad 2012, 234 zobrazení, 37 komentářů | architektura, dokumenty, města
Město Liberec zpřístupnilo veřejnosti unikátní zajímavost - největší liberecký kryt civilní obrany. V kilometrovém labyrintu chodeb je pro návštěvníky mimo jiné připravena výstava Liberecké podzemí.

Z původního množství stálých tlakově odolných krytů město Liberec již vlastní pouze 3. Ostatní, které se nacházely v bytových domech, jsou již odprodány majitelům těchto domů. Vzorové vybavení krytů, které se předpokládalo zřizovat v 50. až 80. letech minulého století, lze spatřit právě na výstavě v krytu pod Sokolovským náměstím, do kterého je hlavní vchod z ulice Lucemburská (Liberec).

Při stavbě části krytu byly využity původní štoly, které vznikly při hledání ložisek železné rudy. V roce 1944, v období 2. světové války, se přistoupilo k budování úkrytu I. třídy odolnosti. Stavbu prováděli mimo dobrovolníků i váleční zajatci. Národnost se nepodařilo zjistit. Na ražení štol pracovalo 318 zajatců. Za jednu směnu, která trvala od 08,00 hod. ráno do 22,00 hod. večer, vyrazili 1,5 m štoly. Bylo vyraženo 550 metrů štol, celkově má kryt 1 km chodeb.

V roce 1952 - 1954 proběhla první vlna rekonstrukce, kdy byl kryt přebudován na III. třídu odolnosti (protiatomový kryt). V r. 1959 - 1962 byla druhá adaptace stavby a poslední větší rekonstrukce - vodoinstalace a elektroinstalace, se uskutečnila v r. 1976.

Kvalita fotek byla ovlivněna nedostatkem světla a času pro použití stativu.
54 fotek, 1.8.2012, 210 zobrazení, 103 komentářů | architektura, cestování, města, ostatní
Kutná Hora je okresní město ve Středočeském kraji a významná městská památková rezervace, zapsaná na seznamu světového kulturního dědictví UNESCO.

Kostnice v Sedlci je karner či kostnice (ossuarium) v podzemí hřbitovní kaple Všech svatých v areálu cisterciáckého kláštera v Sedlci u Kutné Hory.

Kaple Všech svatých
Kaple či kostel Všech svatých je pozdně gotická stavba (kolem r. 1400), patrně na místě staršího kostela. Je to čtvercová patrová stavba se dvěma štíhlými šestibokými věžemi v průčelí. Ve spodní části je známá kostnice, patrová část má kolem terasu a v průčelí mezi věžemi barokní štít se sochou Panny Marie od M. V. Jäckela z roku 1708. Prostý vnitřek má barokní klenbu z let 1661–1663.[

Kostnice
Na místním hřbitově byla za dob krále Přemysla Otakara II. rozhozena hlína ze Svaté země. Na hřbitově byli pohřbeni mrtví z morové epidemie roku 1318, asi 30 tisíc mrtvých.
Kosti byly ukládány do spodní kaple v dobách po husitských válkách, kdy byl hřbitov postupně rušen. Vnitřek upravil v roce 1709 významný architekt Jan Blažej Santini-Aichel. Z téže doby patrně pochází i oltáře a výzdoba z kostí, dnešní podoba pochází z období opravy v roce 1870. Celkem se odhaduje, že jsou zde pozůstatky asi 40 000 osob.
38 fotek, léto 2012, 591 zobrazení, 218 komentářů | cestování, krajina, příroda, rodina-přátelé
Bílé kameny - Sloní skály

Skály jsou tvořeny šikmo ukloněnými vrstvami světlých pískovců. V minulosti pískovce vystaveny intenzivní erozi, při níž docházelo k postupnému rozšiřování puklin a obrušování povrchu skal, které tak získaly svou současnou podobu. Dnes jsou Bílé kameny rozděleny třemi širokými, téměř svislými puklinami do několika samostatných skalních bloků, tvořících malé skalní město.
Ve skalách je několik puklinových dutin a jeskyněk. Největší jeskyně je asi 6 m dlouhá. V jedné ze skal je také miniaturní, přes 4 m dlouhý skalní tunel.
Pro svůj tvar jsou také nazývány Sloní skály, protože z dálky vypadají jako skupinka slonů.

Dutý kámen (německy Hohlstein)
je pískovcový skalní hřbet nedaleko města Cvikov o délce 600 metrů, nad okolním terénem vysoký 30 metrů, při jehož severním okraji vede frekventovaná silnice I/13 z Cvikova na Jablonné v Podještědí. Pískovec zde byl lámán na stavební bloky. Od roku 1963 je státem chráněnou přírodní památkou ve správě Libereckého kraje.
40 fotek, 15.7.2012, 201 zobrazení, 142 komentářů | cestování, krajina, příroda, události
35 fotek, 1.8.2012, 188 zobrazení, 60 komentářů | architektura, cestování, dokumenty, ostatní
Synagoga z první poloviny 18. století byla v roce 1870 přestavěna do novorománského slohu.
Prvé zmínky o Židech v Heřmanově Městci a okolí se začínají objevovat v historických pramenech od 15. století. Koncem 16. stol. zde byla zcela jistě již dosti početná židovská obec. Vzácnou památkou na tradiční způsob vyřizování posledních věcí člověka, který přetrval až do zániku obce, je opis textu stanov pohřebního bratrstva chevra kadiša - pocházejících z r. 1643. Židovský hřbitov značného stáří je dokumentován k r. 1667, kdy došlo ke koupi pozemku pro jeho rozšíření. V r. 1686 povolal tehdejší majitel panství Ferdinand Leopold špork Židy k osídlení opuštěných domů po obětech morové epidemie z r. 1680. Počet židovského obyvatelstva pak neustále stoupal až do poloviny 19. stol., kdyzde žilo 721 Židů. Poté nastal obrat a do r. 1930 klesl jejich počet na 54.
Stejně jako jinde ve světě žili i zde Židé v nerovnoprávném společenském a hospodářském postavení. Občanskou rovnoprávnost jim přineslo až 19. stol. Ale soužití s místním obyvatelstvem bylo klidné a nikdy nebylo poskvrněno hromadným násilím nebo pogromem. V různých dobách se těšili místní Židé přízni své vrchnosti.
Pět století života židovského obyvatelstva na území Heřmanova Městce a okolí bylo násilně přerušeno německou nacistickou okupací v r. 1939. V r. 1942 byli židovští obyvatelé deportováni do nacistických koncentračních a vyhlazovacích táborů, kde většina z nich zahynula.
102 fotek, 20.10.2012, 424 zobrazení, 146 komentářů | cestování, krajina, příroda
Roku 1891 byla dokončena stavba Štolpišská silnice, jež se stala chloubou stavitelů jizerských cest. Dříve byla nazývána Alpská (kvůli odvážnému navržení). Cesta byla velmi opečovávaná; každé porušení bylo hned opraveno. Silnice začíná u chaty Smědavy a stoupá k rozcestí Na Knajpě. Dále pokračuje náhorní planinou až k prameni Velkého Štolpichu. Pro stavbu silnice bylo nejprve třeba odlesnění a odvodnění oblasti a překonání podmáčených rašelinných úseků. Velká a protáhlá zatáčka, jež se klene nad divokou roklí Štolpichu, byla podepřena zdí, jež je zvaná Galerie. Je stavěna ze stovek žulových kvádrů. Dnes jde o stavebně-technickou památku.
Koncem druhé světové války tudy ustupovala jednotka německé armády. Podél cesty vedla telefonní linka spojující ferdinandovskou hájovnu s Novou loukou. Cesta byla v letech 1998–9 opravena. Další úpravy proběhly v roce 2000.
Dnes z této cesty odbočuje další silnice – Rauscheckova cesta. Je dosti strmá a vede až ke křižovatce zvané Hřebínek.
Zahradní  0
55 fotek, květen až září 2012, 189 zobrazení, 120 komentářů | krajina, příroda, zvířata
200 fotek, 28.7.2012, 250 zobrazení, 116 komentářů | cestování, lidé, města
Benátky (italsky Venezia, benátsky Venesia nebo Venexia) je hlavní město severoitalské oblasti Benátsko. Je to ostrovní město. Jeho historické jádro se nachází na mělké laguně, novější části města pak byly vybudovány na rozsáhlém břehu. Ve dnech zvaných „aqua alta“ (vysoká voda), kterých bývá každoročně průměrně 54, se zde zvýší hladina moře až o 90 cm.

Kdysi středisko sklářství a obchodní velmoc. Benátky mají podstatný historický, kulturní, společenský i administrativní význam.

Ve středověku byly centrem Benátské republiky, dnes jsou středem své oblasti, probíhá tu bohatý kulturní život. Nachází se zde velký přístav (na západním kraji) a letiště (na pevnině). Od roku 1987 jsou Benátky jako jedna z nejnavštěvovanějších italských destinací památkou UNESCO. Město žije převážně z turistického ruchu.[4] Každý rok je navštíví přibližně 12 milionů turistů z celého světa. Důležitou roli přitom hraje Biennale di Venezia, prestižní přehlídka současného výtvarného umění pořádaná v každém lichém roce. Od roku 1932 se začal pořádat první „Mezinárodní filmový festival“. V roce 1949 tu poprvé pro hlavní cenu použili název „Lev sv. Marka“, (o tři roky později se této ceně začalo říkat – a říká dosud „Zlatý lev sv. Marka“, vedle ní se tu také pokaždé uděluje i několik „Stříbrných lvů sv. Marka“.

Komentáře

nebo přihlásit Komentář lze odeslat klávesovou zkratkou shift + enter

Rajce.net je největší česká sociální síť
zaměřená na sdílení fotografií a videí.

Nabízí neomezený prostor zdarma, snadnou a rychlou výrobu fotoknih i jiných fotoproduktů.